Klášterní kaple Panny Marie

S nárůstem počtu chovanek, žákyň i vlastních řádových sester přestala dostačovat původní klášterní kaple, nacházející se v prvním patře křídla klášterní budovy, vybíhajícího z rohu náměstí směrem k dnešní poště (č.p. 153). V r. 1895 bylo proto rozhodnuto o výstavbě kaple nové. Vypracováním plánů byl pověřen z rozhodnutí kardinála Koppa diecézní stavitel Ebers.

Žádost o povolení stavby nese datum 24.června 1896. Zemská vláda v Opavě si s povolením pospíšila, bylo vydáno již 27. června téhož roku. Stavební práce mohly začít. Realizací byl pověřen osvědčený frývaldovský stavitel Johann Gröger, který provedl i stavbu první klášterní budovy. Odhad nákladů na stavbu činil 18 000 zlatých, celkové náklady činily podle zaplacených účtů 18 257 zlatých.

Kaple byla koncipována jako starokřesťanská bazilika v pseudorománském slohu. Měla obdélníkový půdorys s apsidou na severovýchodní straně. Nešlo o trojlodní prostor, i když vnitřek kaple byl sloupovím členěn do tří částí. Dvě nadzemní chodby propojovaly kapli se sousedními budovami kláštera.

Velký význam přikládali jak autor projektu, tak stavitel Gröger výběru stavebního materiálu, kamene i dřeva. Přesto stavba rychle pokračovala. Před vánočními svátky byla hrubá stavba téměř hotova, započalo se s vnitřními pracemi a s výrobou oken. Celou zimu pak práce uvnitř kaple pokračovaly. Otvory pro okna byly zabedněny a uvnitř se topilo. V dubnu 1897 byly stavební práce dokončeny. 29.dubna 1897 byla kaple slavnostně vysvěcena arcibiskupským komisařem Karlem Neugebauerem z Vidnavy. Sloužila pak jako svatostánek až do r. 1948, kdy byl konvent zrušen.

S výmalbou kaple bylo na doporučení stavebního rady Eberse započato až po dvou letech, t.j v r. 1899, kdy již nehrozilo zničení maleb vlivem vlhkosti. Náměty figurální výzdoby vybrala matka představená Henrica Pfeiffer. Pro apsidu zvolila sv. Jiří, patrona kardinála Koppa jako poděkování za jeho zásluhy; sv. Hedviku jako zemskou patronku Slezska; Jana Křtitele jako patrona vratislavského dómu a diecéze; sv. Ferdinanda na památku kanovníka Ferdinanda Neumanna, z jehož prostředků byl zakoupen první pozemek pro klášter; sv. Annu, patronku vzdělání a sv. Heinricha (Jindřicha) v připomínku arcibiskupa Heinricha Förstera, otce myšlenky na založení kláštera a donátora. Po stranách vstupu do kněžiště byli zobrazeni dva andělé v životní velikosti. Stěny hlavní lodi byly bohatě zdobeny medailony s postavami a ornamentální malbou, podtrženou zlatými liniemi. Stejné ornamentální motivy byly použity i na sloupech přízemní části a ochozu. Prostor tak působil velmi okázale. Osvětlen byl jednak prostými okny v bočních stěnách ve dvou řadách nad sebou, pro něž bylo použito lité sklo, jednak velkými malovanými okny v apsidě, která byla dílem tyrolských malířů skla. Středové okno neslo obraz archanděla Gabriela, pravé ze strany diváka sv. Michaela, o vyobrazení na třetím na straně evangelia nemáme přesné zprávy. Dárci těchto oken byli prof. dr. Hulwa, bratr zdejší řádové sestry M. Liutgardy, baronka Viktorine Skal, slečna Franziska Peter, bývalá žákyně, a konsistoriální rada Dittrich, otec M. Bernardy, jedné ze dvou prvních sester v klášteře. V dolní řadě oken v lodi kaple byla ještě dvě malovaná okna vedle hlavního vchodu. Ta darovali klášteru stavitel Gröger a duchovní Linsen. Celou prostoru lodi zastřešoval trámový malovaný strop, dílo tesaře Lea Grögera podle návrhu stavebního rady Eberse.

Ve středu apsidy stál bohatě zdobený oltář se sochou Panny Marie s Ježíškem. Šlo o dřevěnou skulpturu, zhotovenou neznámým řezbářem z Mnichova - údajně podle fotografie originálu ze spřízněného konventu v Graymooru, Garison N.Y. v Americe, který navázal s frývaldovským klášterem úzké kontakty. V německé literatuře narazíme i na zajímavou historii dalšího uměleckého díla: obrazu P. Marie se spícím Jezulátkem v růžovém keři. Dílo vytvořila Anna Maria, svobodná paní z Oeru, sestra benediktýnského spisovatele P. Sebastiana Oera. Obraz byl původně umístěn na oltáři v domácí kapli statku Maria-Grün v České Vsi. Poté, co sestry statek prodaly, přenesly malbu do klášterní kaple. Poslední známou částí výzdoby byla dřevěná soška jezulátka, která se těšila úctě a oblibě především u novicek kláštera. Údajně měla pocházet ze 13. století, ale podle jediného zobrazení v knize o frývaldovském klášteře z roku 1935 šlo spíše o sošku barokní, asi 60 centimetrů vysokou, bohatě polychromovanou a oblékanou do textilních šatů, podobně jako Pražské jezulátko.

Z popisu interiéru je zřejmé, že původní výzdoba kaple byla velice bohatá a okázalá. O osudu jednotlivých částí inventáře víme jen málo. V soupisu zařízení kláštera z r. 1946 není inventář kaple uveden, takže nelze zjistit, co v té době ještě v kapli bylo. Až z r. 1951 pochází soupis věcí z kaple kláštera, převzatých proboštským farním úřadem v Jeseníku.

Dnešní prostý interiér jesenického stánku kultury napovídá svým vyváženým prostorem a malovaným dřevěným stropem o bývalé podobě klášterní kaple jen velmi málo.

Zdroj:

Mgr. Bohumila Tinzová, SOKA Jeseník